Download Freewww.bigtheme.net/joomla Joomla Templates Responsive

První měsíc těhotenství je tvrdým oříškem pro filosofy. Celou polovinu tohohle období totiž vůbec těhotná nejste. Co by na to řekli třeba takoví existencialisté? Asi něco jako: „No jasně! Vždyť my to celou dobu tušili!“ Tušil to zřejmě i Shakespearův Hamlet, když nad lebkou mumlal své „Být, či nebýt…“. Jen vy tenhle měsíc nejspíš ještě netušíte vůbec nic. První z celkem čtyřiceti týdnů si v děloze poklidně roste nové endometrium (výstelka, která se odlučuje s každou menstruací a ve které se uchytí oplozené vajíčko) a nic nenasvědčuje tomu, že se tu brzy odehraje drama, na které je i Hamlet krátký. K oplození vajíčka, vypuzeného z vaječníků buď do jednoho z vejcovodů nebo až do dělohy, dochází většinou koncem druhého týdne od prvního dne menstruace. A pak se rýhuje, dělí a diferencuje. Zárodek vykazuje první známky mezibuněčné komunikace, má vnějšek a vnitřek, což podle některých filosofů znamená, že má obsah, a tedy že JE. No hurá! A pak, když si takhle pěkně je, se někdy ve třetím týdnu těhotenství rozhodne, jestli se s vámi spojí, nebo ne. A když jo, tak se zavrtá do děložní stěny, rozruší si vylučovanými enzymy pár cév, čímž si zajistí příjem živin a odvod neživin. A už to jede, už to sviští, entoderm, ektoderm a hlavně hCC, milý zlatý těhotenský hormon, který se od téhle chvíle začne tvořit, a podle jehož množství v krvi se „to na vás pozná“. Jsme na 0,1mm, milé dámy.