Download Freewww.bigtheme.net/joomla Joomla Templates Responsive

Těhotenství měsíc po měsíci

Měsíc devátý

Doufám, že jste se na té židli neuvelebily moc pohodlně. Hned teď totiž musíte přestat číst, zvednout se a doběhnout si pro olej na masáž hráze. Ano. Vážně. Nedělám si srandu. Je to jedna z nejdůležitějších věcí, které byste v téhle době měly dělat. Ať se vám to líbí nebo ne, nepružná hráz vás při porodu i po něm může pěkně potrápit, vím to z vlastní zkušenosti. Nastřižená hráz vám zkazí klidně celé týdny po porodu a natržená (i když se hojí mnohem rychleji) taky není nic, co byste si v šestinedělí přály. Jak se masáž provádí, si vygůglíte samy, já jsem tu jen od toho, abych udělala pořádné bububu. A můžeme se posunout k dalším povinnostem. Ano, devátý měsíc je totiž, přestože všichni všude píšou, jak máte odpočívat a relaxovat, plný práce. Především musíte pracovat samy na sobě. Snažte se udržet v kondici. Cvičte. Dýchejte. Pijte těhotenskou směs. Masírujte hráz. Olejujte a masírujte břicho a další partie, které se po porodu budou vracet „do původní velikosti“. ☺ A kromě toho všeho začněte realisticky myslet na to, co bude potom. A teď nemám na mysli, abyste se rozněžněně nechávaly unášet představou sebe samých se sladce spícím miminkem v náručí. Ne. Mám na mysli spíš to, co budete vy a vaši nejbližší v šestinedělí jíst, kde budete spát, do čeho to sladce spící (či mocně řvoucí) robě oblečete, v čem ho budete nosit a kam ho budete během dne (a pokud nejste příznivkyně kontaktního rodičovství, tak i v noci) alespoň na kraťoulinké chvilky odkládat. Odborníci (já ☺) radí vařit už teď od všeho dvojí porce a štosovat je do mrazáku, vyprat (a pro ty, kdo hoví přežitkům našich drahých matek, i vyžehlit) relevantní oblečení a povlečení a vše uložit do čisté a dobře uzavřené skříně, nachystat si postýlku nebo houpačku (hacku) na denní povalování a domluvit si s příbuznými, kdo kdy přijede podpořit (= poklidit atd.) vaši láskyplnou, ale notně zabordelenou poporodní domácnost. A ještě přidávám jeden tip na příjemnou povinnost. Já sama ji při prvním těhotenství zanedbala a pak jsem toho dost litovala. Kdo to neumíte, naučte se zacházet se šátkem na nošení dětí. A to ještě teď. Ne až potom. Teď. Může se totiž stát, že zaplavené hormony a neodkladnými požadavky růžového novorozeného uzlíčku nebudete vůbec schopné pochopit, jak na to. Internet je sice plný instruktážních videí a mateřská centra zkušených nosnic, které později rády poradí, ale ručím vám za to, že není nic krásnějšího (a pro fungující domácnost, obzvlášť s dalšími dětmi, nic praktičtějšího), než když můžete svoje voňavé novorozeně sebevědomě, bezpečně a pevně (a to i ve vertikálu) přitisknout tělo na tělo už v šestinedělí. Ušetří vám to spoustu trápení. Pochyb. Probdělých hodin. A času.

Měsíc osmý

Tak co? Máte už odpovědi na všechny otázky? Ujasnily jste si, jak chcete, aby váš porod proběhl? Výborně! Tak se zhluboka nadechněte. A ještě jednou. Bezva. A teď se smiřte se skutečností, že to stejně všechno bude jinak. K tomu smiřování si uvařte čaj Těhotenská směs podle Ingeborg Stadelmannové, který určitě znáte a poctivě pijete 3 hrnky denně už od prvních měsíců těhotenství, ehm. U nás v lékárnách ho neseženete, ale můžete si jednotlivé bylinky koupit/nasbírat a namíchat samy. Do směsi patří kopřiva (dělá dobře ledvinám a doplňuje železo), kontryhel (na zblázněné hormony), list maliníku (uvolňuje pánevní svalstvo a stimuluje střevní vylučování), třezalka (na náladu a tak dále), meduňka (abyste nechytly nerva a dobře spaly), řebříček (čistí krev, které teď máte o dost víc než normálně) a přeslička (na látkovou výměnu neboli proti oteklinám). Při poklidném popíjení čaje na vás nejspíš zevnitř začne dorážet neposedný plod, čímž vás ponoukne k přemýšlení o tom, zda se, kulišák jeden, ukáže jako hodné dítko a natočí se do porodu hlavičkou dolů, či zda to bude od malička makovička tvrdá, ze které sice jednou vyroste minimálně prezident/ka, nicméně vás do té doby ještě notně potrápí a to v první řadě porodem koncem pánevním… Tuhle eventualitu řeší v osmém měsíci, kdy místa v děloze pomalu ubývá, asi každá z nás. Co s tím? Nic! Na správné natočení miminka je totiž nejdůležitější klid a vnitřní pohoda. Taky prý pomáhá, když se samy zamyslíte nad tím, proč se to malé k cestě ven staví „zády“. Jestli ho venku čeká to správné uvítání a jestli vás tím třeba nechce na něco upozornit. A kdyby to nezabíralo, vězte, že mimina se v břichách trpělivých matek otáčejí až do poslední chvíle, důležité je prostě věřit. A když to pořád nejde, dá se se soukromou porodní asistentkou vyzkoušet třeba moxování nebo indický most. Anebo se s tím prostě zase smířit, protože dítě může mít k téhle poloze dobré důvody. Ostatně, smiřování byste teď tak jako tak měly trénovat. Čeká vás ho do porodu i po něm ještě spousta!

Už zase!

Když jsem zjistila, že jsem potřetí těhotná, přestala jsem na chvíli dýchat, zhasla jsem světlo a automaticky otočila klíčem v zámku koupelnových dveří. Potřebovala jsem s tou informací být chvíli sama. Než si ji plně uvědomím. Než se z ní stane realita…

Číst dál...

Měsíc první

První měsíc těhotenství je tvrdým oříškem pro filosofy. Celou polovinu tohohle období totiž vůbec těhotná nejste. Co by na to řekli třeba takoví existencialisté? Asi něco jako: „No jasně! Vždyť my to celou dobu tušili!“ Tušil to zřejmě i Shakespearův Hamlet, když nad lebkou mumlal své „Být, či nebýt…“. Jen vy tenhle měsíc nejspíš ještě netušíte vůbec nic.

Číst dál...

Měsíc druhý

Touhle dobou už každá správná žena ví, kolik uhodilo. Pečlivě si totiž vede menstruační kalendář a jakékoli zpoždění se ihned vydá prošetřit na gynekologii. Matka dvou a více dětí však většinou netuší, ani který je měsíc, natož kolikátého. Má jen matné povědomí o tom, jestli je zima či léto, což pozná podle toho, zda své potomky ráno obléká do kombinéz či trenýrek. Zpožděná menstruace je zhruba stejně důležitá jako drobek na týden nemyté podlaze. Někomu bývá ve druhém měsíci špatně, někdo trpí zvýšenou únavou, zácpou, někomu se zvětší prsa, někdo chodí častěji na záchod. Já mívám děravé ruce. Proto je s podivem, že mi i přes markantní decimaci všeho skleněného v naší kuchyni trvalo ještě další měsíc, než jsem si uvědomila, co se se mnou děje. Uvnitř mezitím Maruška prožívala svůj první růstový spurt. Z asi 1 mm se totiž původně kulovitý zárodek během druhého měsíce protáhne skoro na 20 mm. Zároveň zapracuje na přípravě všech orgánů, zejména mozku. Jde o dost kritické období, kdy se zdravotní stav matky může na vývoji plodu hodně podepsat. A tak mě napadá, že to možná matka! příroda s tou nevolností, únavou a dalšími potížemi myslí docela dobře. Chce nás (a hlavně ten nový život v nás) ušetřit trajdání po barech, přejídání se a vůbec všeho škodlivého. Tak se šetřete, ženy!

Měsíc třetí

Třetí měsíc embryonálního vývoje se prý vyznačuje vzpřimováním. A taky že jo. Jakmile se mi na právě počuraném těhotenském testu začala rýsovat druhá čárka, vzpřímila jsem se z uvolněného záchodového sedu úlekem jako pravítko a chvíli jsem lapala po dechu, jako bych to pravítko fakt spolkla. Vzhledem k ještě nesplasklému bříšku po Frantovi a Kubovi a hlavě plné seznamů, co všechno musím, jsem se totiž k řešení povědomé nešikovnosti, ke které se teď přidaly návaly hladu, tloustnutí, výkyvy nálad a ještě větší únava, dostala, až když už jsem Marušku nosila v břiše třetí měsíc. To znamená, že byla velká asi jako oliva a postupně se dalším růstem, rozvojem obličeje, vnitřních orgánů a končetin dostala až někam na velikost grepu. Zatímco ona už si ve mně vesele poskakovala, otáčela se, ohýbala ruce i nohy, já se teprve sžívala s myšlenkou, že pod vlastním srdcem nosím další (od 10. týdne mimochodem kompletně vyvinuté) srdce. Zatímco jí se uvnitř pěkně do zatáček skládalo tenké střevo, rostly prsty a mizely plovací blány na rukou, já přemýšlela, jestli mi vůbec kdy zmizí to věčné těhotenské břicho. Zatímco ona se rozhodovala, jestli bude Maruškou nebo Tondou, já řešila, jestli třeba (vzhledem k mému věku) nebude mít Downův syndrom. Zatímco jí jako o překot rostla játra a nutila páteř, aby se pomalu začala narovnávat (čímž embryo získá zřetelně lidskou podobu), já řešila, jestli to vůbec ustojím. Ale protože je to vzpřimování asi nějaké nakažlivé, vztyčil se ve mně nakonec pověstný Kantův morální imperativ, a povídá mi: Kuš, kozo hloupá! No, a tak teď tahle nová bytost lehce odpočívá v šátku na mých prsou, je krásná, něžná a roztomilá, a tím v té naší, dosud chlapsky bojovné a soutěživé domácnosti, jako by napřimuje charaktery…

Měsíc čtvrtý

4. měsíc je jako coming out. Většinou se to už ani nedá moc dlouho tajit. U mě to tedy při třetím těhotenství bylo jasné. Buď je v tom nebo spolkla mičudu, říkali si nejspíš mí blízcí. A tak jsme šli s pravdou ven. A bylo veselo. (Hlavně při pohledu na zprvu hrůzou jemně pokleslé koutky našich jinak moc hodných babiček Marušek, které teď čekalo ještě víc hlídání). A nastalo obvyklé dotazivo. Už víte, co to bude? (Určitě třetí kluk, jak jinak taky u nás ☺* Už máte jméno? (Jasně, holka bude Mercedes a kluk Ježíš, a Miloslava Knappová už o tom ví ☺** A máte sklep? (Jo, je vlhký, špinavý a plný zvědavých příbuzných, které pustíme ven, až se to narodí ☺*** Čtvrtý měsíc prostě můžete buď strávit odpovídáním na stále stejné dotazy, anebo jinak. A když říkám jinak, tak nemyslím návštěvami zubaře, gynekologa a dalších, pro tohle období doporučovaných, specializovaných pracovišť. Myslím jinak s velkým J i těmi ostatními písmeny. JINAK! Je vám dobře, jste ještě dost pohyblivá, máte dost energie a plod je pevně uhnízděn. Tak se seberte a jeďte na dovolenou. Vyléčí vám to všechny počínající zubní kazy a uchrání vás to nervního čekání na výsledky vyšetření, které vám v těch opravdových, životních rozhodnutích stejně nepomohou. Máte poslední šanci užít si 2 v 1, což je skoro, jako byste cestovali sami! A věřte mi, že to zpětně oceníte. My to při prvním dítěti neudělali a při druhém už na to vůbec nebyl čas. Pročež jsme si řekli, že to během třetího těhotenství udělat musíme. Povedlo se (i když zorganizovat to nebyla maličkost) a mám tušení, že jen díky tomu je otec mých dětí, ten cizinec, kterého jinak vídám jen letmo po večerech, pořád s námi. * Narodila se nám holčička! ** Jmenuje se Maruška, na počest našich milých, uhlídaných babiček, které náhodou obě tohle krásné jméno nosí.

Měsíc pátý

Svět není fér. Vrátím se z dovolené, odpočatá, plná optimismu, těhotenství mi sluší (aspoň to všichni říkají). Chci si obléknout oblíbené kalhoty, které budou na čerstvě opálené kůži vypadat obzvlášť dobře. A ono to nejde. Inu, náladu si tím zkazit nenechám, zkusím jiné. Nejde to. Dobře, tak tyhle starší, ty určitě navléknu. Prdlajs. Svět prostě není fér. A nebude. Minimálně v tomhle směru a v dalších pěti měsících. Jako by fakt, že plod si v 5. měsíci začíná vytvářet první tukové zásoby, inspiroval k přibírání i moje tělo. Tady to roste, tam se to povoluje, tamhle to bobtná a tuhle puchne… No fuj, to už snad ani nejsem já, haló, slyšíte všichni? Uf a achich ouvej, najednou jsou tu místo štěstí jen stížnosti, stížnosti, stížnosti! Nezbývá než se inspirovat tím, jak usilovně teď dítě v děloze cvičí (místa na to má zatím dost a my, co už za sebou nějaký ten porod máme, dokonce jeho pohyby brzy ucítíme). Začít pravidelně chodit na gravid jógu nebo jiné vhodné cvičení je sice, hlavně pro vícenásobné maminky, časově náročné, ale má – paradoxně právě proto – jednu nespornou výhodu. Člověk už pak rozhodně nemá čas na stěžování. A to je dobře. Protože v pátém měsíci začíná dítě v břiše slyšet. Tak pozor na jazyk!

Měsíc šestý

Existuje jistý druh žen, který prožije těhotenství bez jakýchkoli problémů. Jsou pozitivně naladěné, přiberou jen trošičku, ničím se netrápí, tak nějak září zevnitř a jsou silnější než kdy dřív. Všichni je za to milují. A pak jsem tu já. Velryba, co uvízla na souši, je vyděšená a nevrlá a ocasem bezmocně plácá do všeho v dosahu, včetně chudáků záchranářů, kteří kolem ní zmateně pobíhají v mylném přesvědčení, že jí mohou pomoci… Zhruba takhle jsem se cítila, než jsem (bohužel až po druhém porodu) objevila knížku Zdravé těhotenství a přirozený porod od Ingeborg Stadelmannové. Zapřísahám vás všechny, které jste byly*, jste nebo chcete být těhotné: přečtěte si ji! Vykašlete se na to, že je napsaná už před několika desítkami let. I na to, že vaše představa o „přirozeném porodu“ je třeba trochu jiná. Tahle paní má totiž obrovské zkušenosti. A taky nevídanou schopnost empatie. Takže kromě rad co dělat v případě potíží (od křečových žil přes kvasinky až po nejrůznější psychické záležitosti) vás těhotenstvím provede s jistotou, kterou by jí mohl závidět leckterý moderní kouč. To slovo volím záměrně. Kouč. Protože pokud jste na tom stejně jako já, budete to mít vy i vaše okolí v těhotenství (a ještě nějakou dobu po něm) těžké. A budete potřebovat někoho, na koho se můžete kdykoli obrátit s každým, jakkoli malicherným problémem, který se třeba i svým nejbližším budete bát svěřit. A zároveň někoho, kdo vám kromě útěchy a empatie pomůže problém pojmenovat, nalézt jeho příčinu a navrhnout řešení (homeopatika, éterické oleje, čajové směsi, dýchání, masáže i praktické rady ohledně uspořádání domácnosti). Duly a porodní asistentky dělají (nebo by ideálně měly dělat) právě tohle. Těhotenský a porodnický koučink. A Ingeborg ho pro vás, od chvíle, kdy se uvelebí na vašem nočním stolku, bude dělat nepřetržitě, 24/7, bez nároku na spánek, dopravné atd. Tak honem, vygooglovat, objednat, číst! V šestém měsíci máte nejvyšší čas!

Měsíc sedmý

Sedmý měsíc je pěkná potvora. Chcete toho ještě tolik stihnout a tělo se tváří, že to zatím zvládá. Však do porodu daleko a nejhorší rizika zažehnána. Ale nenechte se mýlit! A kdo potřebuje pro trochu toho flákání tvrdé argumenty, tady je má: V břiše už nosíte nějakých 700 g člověka. K tomu přičtěte váhu plodové vody, které je teď minimálně půl litru. Zvýšil se vám i objem krve v cévách, klidně o nějakých 30 %. To znamená větší zátěž nejen na cévy, ale i na orgány – srdce, játra, ledviny, plíce. Zvětšená děloha tlačí na močový měchýř, takže se vám chce pořád čurat. Mění se i složení krve – tvoří se vám víc plazmy a naopak ubývá hemoglobinu, což zapříčiňuje nízkou hladinu železa. Tudíž se cítíte unavenější, slabší, nerozhodnější… Kromě toho máte pravděpodobně nějaká kila navíc, prsa jak balony a mozek vám leptají těhotenské hormony… Ještě tu má někdo roupy? Ne? To je dobře, protože i tak vás práce čeká spousta. Totiž ty, které se o rození a následné péči chtějí něco dozvědět a co nejlépe se na ně připravit. Samozřejmě existují i ženy, které nechtějí vědět nic, důvěřují sobě (č)i odborníkům a nechají se klidně vést. Tiše jim závidím, protože (sebe)důvěra je (nejen) při porodu vůbec to nejdůležitější. Já taková nejsem. Chci vědět, co mě čeká a co mohu sama udělat pro to, aby všechno dopadlo dobře. Schválně nepíši „podle mých představ“, protože podle těch to nebude nikdy. Každý porod je jiný. Ale chci vědět, že jsem udělala všechno pro to, aby moje dítě přišlo na svět za těch nejlepších možných podmínek. A jestli jste na tom stejně, neváhejte, čtěte (Ingeborg a další), choďte na kurzy (klidně i hypnoporodu, cák, když může Kate, proč ne vy?!), cvičte dýchání, meditujte… a ptejte se. Zeptejte se v blízkých porodnicích, jak se u nich dá rodit. Zeptejte se kamarádek, jak rodily ony. Zeptejte se svojí mámy. (A vězte, že vy budete určitě rodit lépe. ☺) Zeptejte se partnera, jak by si to všechno představoval on. Zeptejte se sebe samé, jak chcete své dítě přivést na svět. Potom se opatrně rozhlédněte, jestli se někdo nedívá, a zkuste se zeptat svého dítěte, jak si svůj příchod na svět představuje ono. A na to železo pijte kopřivu s citronem.